pondělí 14. listopadu 2011

Služební cesta - Jižní Korea 2011


Na konci října jsem byl poslán společně se svým kolegou na pracovní cestu do jižní Koreje. Korejská firma DHI (Doosan Heavy Industries) před časem koupila akcie firmy, kde jsem zaměstnán a uspořádali pracovní meeting v domácí firmě. Nejprve jsem dvakrát cestu odmítl, ale nakonec jsem byl přemluven, ať jedu. Vůbec toho nelituji! Docela rád bych se tam ještě jednou podíval ...


Letěli jsme z Prahy do Mnichova vrtulovým letadlem Havilland DHC-8 400, poté dvanáct hodin do Soulu Airbusem A340 - 600 a něco přes dvě hodiny na jih jižní Koreje do Busanu tímže letadlem. Pak nás odvezl taxík do Changwonu vzdáleného asi 4O Km od letiště. Ubytování jsme měli luxusní v hotelu Pullman Ambasador. V podstatě jsme se ani neohřáli a vyrazili jsme do DHI na jednání, které mělo být do 18:00, ale už ve čtyři jsme s kolegou začali pociťovat nesmírnou únavu z letu a s dovolením jsme odjeli zpátky na hotel, vyspat se.


Druhý den bylo celodenní jednání, při kterém jsme stihli probrat všechno podstatné a důležité. Musím říct, že firma DHI je o něčem jiném, než klasická česká průmyslová firma (fabrika). Všechno je tam čisté, uklizené a má to řád. Srovnávat například naší kantýnu (Eurest) oproti jejich nemá absolutně žádný smysl. Večer jsme byli odvezeni jedním z korejských zaměstnanců z meetingu do centra města, kde jsme byli pozváni do čínské restaurace.


Po několika chodech vynikajícího jídla nás pak ještě odvezl zpátky na hotel, kde jsme se asi v deset večer rozloučili a šli jsme na kutě. Domluvili jsme se, že na třetí den jednání nemusíme a tak jsme se chtěli vyspat před nečekaně volným dnem.


Ráno bylo opravdu nádherně, azurové nebe a relativně teplo naznačovalo, že si volný den asi užijeme. A užili jsme si ...


Jeli jsme autobusem do Busanu, poté nadzemním metrem do Yeonji Park, kde jsme však zjistili, že jsme jaksi na okraji města a že pokud chceme vidět něco zajímavého pro turisty, musíme zpátky. To nám poradily nějaké dvě dámy, které nás oslovily na jedné z ulic. Hlavně je zajímalo, jestli věříme v boha a když jsme je přesvědčili, že jsme nepřijeli kvůli bohu, zavedli nás do kostela, kde nám ukázali na mapě různá místa, která nás zajímala daleko více. Nakonec nám i mapu nechaly a odvedly nás na linkový autobus.


Dojeli jsme zpátky do velkoměsta, sedli na tramvaj, poté jsme jeli pár kilometrů do hor a v nich se zašli podívat na Beomeosa Temple, původní buhistický chrám s mnichy. Vstupné se ten den neplatilo, ale jelikož jsme dorazili poměrně dost pozdě, v rychlosti jsme ho prošli a byla tma. Opět metrem jsme dojeli na autobusové nádraží v Busanu, do hotelu v Changwonu jsme se dostali až někdy v deset večer a šli jsme spát. Naposledy jsem si vychutnal noční výhled z okna hotelu a někdy po půlnoci jsem usnul. Brzy ráno jsme vstali, nasnídali se v hotelu, vyřídili jeho úhradu, nasedli jsme do taxi a nechali se odvézt na letiště.


Cesta zpět utekla možná o něco rychleji, protože jsem již věděl, co mne čeká. Vlastně jsem měl ten den třicáté narozeniny, tak jsme s kolegou dali panáka koňaku a za pár (12) hodin jsme byli v Mnichově. Pak ještě znovu vrtulovým speciálem pár minut ve vzduchu a byli jsme zpět v ČR. Firma nám zajistila i odvoz do Plzně a já se nechal vysadit kousek od baráku u hospody. Musel jsem to spláchnout. Tak ještě v kravatě s dvěma kufry jsem usedl, hodil do sebe jednu nefiltrovanou Plzeň a pak už jsem šel na kutě. Neodpočinul jsem si, hned ten víkend mne čekaly oslavy narozenin. Ale to už je jiná kapitola ...

Fotky zde:

Beomeosa Tample:


Video zde:



Výsledné shrnutí:
  • mise měla smysl
  • zjistil jsem, že létání se nebojím
  • dálkové lety se dají zvládnout, pokud se na ně připravíte a nenudíte se
  • strach z výšek nechte jednoduše na zemi, v 11 kilometrech vám stejně bude k ničemu
  • Lufthansa je nelepší letecká společnost
  • s angličtinou si v cizí zemi nějak musíte poradit, česky si neškrtnete (anglicky ale neumí ani například na nádražích nebo prodejnách na letišti)
  • jihokorejci jsou nesmírně přátelští, milí a vstřícní a rádi vás pohostí
  • hlavně ve větších městech (Busan) je všechno rychlé, na nic se nečeká (mnohdy ani na zelenou na semaforu - když myslíš, že nikoho nenabouráš, tak klidně jeď i když vedle tebe stojí policejní auto)
  • z jídel nemusíte mít strach, chutnají skvěle a nezpůsobují zažívací problémy
  • ceny jsou v jižní Koreji přijatelné, řekl bych, že je tam celkem levno
  • jižní Korea vás dostane a budete se do ní chtít vrátit
  • rád bych se tam znovu podíval ...

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Podle čeho soudíš, že je Lufthansa nejlepší leteckou společností? Letěl si někdy s někým jiným (např Emirates)? Jinak fotky parádní, blahopřeji.

Michal T. řekl(a)...

Soudím podle toho, že jsem hlavně letěl takovým letadlem poprvé (předtím jen Cesnou, Moravou a ultralightem). A soudím tak i proto, že když od nás z práce někdo někam letí a pak se o tom baví, tak z těch vyprávění je prostě Lufthansa nejlepší. S Emirates od nás nikdo nikam nelétá, tak nemůžu soudit. Nicméně vím, jak to myslíš, viděl jsem pár reklamních spotů a podobných videí a to se samozřejmě nedá srovnávat. Zkrátka jsem to napsal z nadsázkou ;) Díky moc za komentář!

Pája a Jíťa řekl(a)...

Jsem na tebe hrdej ze si se vydal dal nez do Plzne:)) A co takhle Cathay Pacific? Pred rokem vyhlasena nejlepsi leteckou spolecnosti na svete a tusim ze ted to byli prave korejci:))

Michal T. řekl(a)...

No děkuju pěkně :D Určitě je na světě mnohem víc l. společností, než já někdy budu znát, tak už to moc nerozebírejte :) Mě se s nima fakt letělo dobře, i když dvanáct hodiny je utrpení asi v každý economy class :P