Letošní letní dovolená se vydařila naprosto božsky. Trvala sice "jen" od středy do neděle, ale zato jsme se krásně nadřeli a ujeli úctihodných 85 Km z Tršnice (Cheb) do Vojkovic (Ostrov n. O.). Tři dny od dopoledne do večera a v neděli už jen finálních 7 Km. Akce se zúčastnila skupina 16 lidí, z čehož na háčku seděly holky a zadáka dělali kluci. Já s Lidníkem jsme vyrazili z Plzně a zbytek z Loun. Cestou jsme dostali echo, že druhá skupina má už skoro všechny zásoby vyžraný (rozuměj vypitý) a tak jsem se chopil zatím ještě pomyslného vesla a rozjel kolečka rumu ...
... než jsme dojeli do Tršnice, měl jsem lahev prázdnou a druhou načatou .) Stihli jsme rozbalit stany a byla tma jak v pytli. Popili jsme ještě v blízké hospůdce a skoro všichni šli spát. Akorát já s Mikyňákem jsme ještě ponocovali a měli chuť něco vytvořit. Vzali jsme teda foťák, čelovky a chopili se díla. Výsledkem budiž toto:
Nápad se později hodil, když nás bylo víc. O tom později.
Druhý den ráno jsme se vydali na první nalodění. Vyfasovali jsme lodě, vesla, vaky a vesty, zabalili vše do NEPROMOKAVÝCH vaků a vypluli. Žel někteří měli peška hned po startu. Jak to tak bývá ve formuli 1, co se přepálí, musí se uhasit ;) Tatík s přítelkyní se cvakli a vzali na sebe prvního pomyslného "černýho petra". Necvakli se teda úplně, ale vodu v podpalubí měli. Počkali jsme a jelo se dál, na delší dobu bez nehod. Upřímně řečeno, bál jsem se, že řeka poteče buhvíjak rychle, ale vody bylo naopak asi míň, protože z počátku bylo dost suchých míst. Na některých jsme krásně zakempili, dali rauchpauzu, napili se a jelo se dál. Po skupinkách, žádnej velkej závod, ale skoro pořád se pádlovalo. Občas došlo na soulodění, kdy si všichni (až na ty krajní) dali lehárko a vychutnávali krásy průzračné a krásně zarostlé vody řeky Ohře...
Než jsme dojeli do prvního nocoviště, stihla se tátova posádka ještě jednou cvaknout. Tentokrát šlo ale vážně do tuhého! Jeli jsme v poklidu a blížila se táhlá levotočivá zatáčka. V levé polovině koryta nebyla skoro vůbec voda a vše teklo pravou částí. A k tomu těsně před zlomem zatáčky byla nad vodou dlouhá větev, silná jak plocikvo předloktí. A my všichni soulodíme! Takže rychle, první dvě lodě se pustili a stihli to každá v pohodě minout. Ale my už měli jasno, bude zle! Ze čtyř lodí jedna potopená, ostatní ustáli zbrždění o větev a situace si vyžádala jednoho (mě) vykoupaného. Opuštěním lodě byli zbylé tři ponechány ve stavu suchém. Celková ztráta: dvě konzervy a kratasy. Přínos: dobrá nálada a zkušenost ;))
Posbírali jsme se, trochu oschli a vyrazili dál. Cíl dne nebyl již daleko. Avšak pozor. O pár zatáček dál dojíždíme Moukův škuner a sotva ho máme chvíli na dohled, vidíme, jak se obrací na příč řeky a hups pěkně přes bok všechno do vody. Pauza na znovunalodění a finišujeme den první na vodě. Kempujeme u Černého mlýna na malém plácku, kde stála jen Ávie s přístřeškem. Postavili se stany, popilo se a přišla opět ta nálada něco vytvořit. A už jsme věděli co. Dal jsem dohromady 5 lidi a šlo se k řece. Dali jsme si instrukce kdo co bude dělat a šlo se na věc. Na PRVNÍ pokus se povedlo, co jsme chtěli:
Pak se šlo spát, na druhý den nás čekalo dost jezů a kamenů a tak jsme šetřili síly. Ráno po snídani jsme sbalili sakypaky, nalodili se pod jezem a vypluli vstříc dalším dobrodružstvím. Přiblížil se první jez toho dne a vypadal docela nepříjemně, tak jsme zastavili, abychom se podívali co dál a kudy přenesem lodě. Nakonec se pár lidí rozhodlo, že to sjede při kraji a my je budem jistit ze břehu. Všechny lodě se nakonec povedlo převézt a mohlo se pokračovat dál. Další jez už jsme ale museli přenést, protože nevypadal vůbec hezky. Tak jsme alespoň dali sváču na břehu a udělali si skupinovou fotku:
Projeli jsme nádhernou krajinou a zastavili v podhradí Lokte, kde jsme poobědvali klobásy a pivo. Chvíli jsme si dali oraz na trávníku a hurá do dalších kilometrů. Bohužel v tento den jsem neměl po ruce foťák, čili fotky z plavby nejsou žádné. Dorazili jsme do dalšího cíle tohoto dne. Byl jím sportovní areál s tenisovými a nohejbalovými kurty, hospůdkou a ohništěm. U fotbalového hřiště jsme za vytyčenou lajnou postavili stany a šli se podívat do hospody. Na ohništi jsme upekli klobásy, povečeřeli se i jídla z vařičů a vesele se popíjelo. Tak vesele, že jsem přes celou noc až do rána nechal na stanu foťák! Ráno byl pěkně orosenej, ale naštěstí fungoval. Bylo vůbec štěstí, že si ho někdo nevzal. To bych asi nepřežil. Když jsem se dostal z kocoviny a začal mi fungovat žaludek, byli jsme již dávno na cestě. Docela dlouho ještě trvalo, než jsme zastavili na oběd. Nakonec jsme ale přeci jen zastavili u břehů penzionu a na terase jsme si mohli dát něco na zub. Většina si objednala domácí bramborové knedlíky s uzeným masem, zelím a cibulkou. Na dalších kilometrech nás čekal Hubertus. To je část řeky, kde jsou zavěšeny tyče na vodní slalom. Každý by si to měl zkusit projet, není to nebezpečné. Většinou se prý někdo udělá, ale z nás se to nikomu nepodařilo :) Další pauza, dalších pár jezů, šlajsen a přenášení a čekala nás poslední zastávka.
Ono se nejdřív hlasovalo. Buď jsme mohli posledních 7 Km sjet v sobotu a v neděli bychom jen vrátili lodě, nebo by se to sjelo až druhý den. Většina lidí byla už ale unavená a stejně bylo dost hodin, takže jsme rozbili tábor a šli se naposled někam pobavit. Nejprve jsme zašli do jedné restaurace ve vsi, ale tam brzo zavřeli. Tak jsme se vrátili ke kempu, kde stála taková dřevěná bouda a hrála tam živá hudba. Zábava byla v plném proudu, tancovalo se a pilo se. Asi bysme vyváděli ještě víc, ale policie ČR neměla pro naše radovánky pochopení. Šlo se spát.
Druhý den nebylo po ránu vůbec krásně. Byla trochu zima a pod mrakem. Kapitánka háčků Lucka se rozhodla, že dál s námi už nepojede, stejně tak jedna celá osádka lodi. Zadák Mouk si totiž při jednom manévru poranil nohu a večer dostal zimnici a horečku. Bylo tedy třeba odvézt 3 lodě třemi lidmi, což se ukázalo jako minimální problém. Poslední kus do našeho cíle uběhl jak nic a bylo tu poslední vylodění ve Vojkovicích. Přes všechnu bolest v kříži, kterou cítím ještě dnes, se mi nechtělo končit a s takovým trochu smutným pocitem jsme vypakovali loďe, trochu je umyli a vrátili majiteli. V klidu jsme se nasvačili v kempu a měli jsme ještě slušnou rezervu, než přijel vlak. My s Lindou jsme vystoupili v Chomutově a odtamtud jsme luxusně dojeli rychlíkem zpět do Plzně. Ostatní dojeli taky dobře a po příjezdu zašli jak jinak znovu do hospody :)
Zatím každý zastává názor, že se dovolená opravdu skvěle vydařila a že příští rok pojedem znovu. Jsem pro! Snad bude podobné počasí i banda, už se nemůžu dočkat!
Tímto zdravím všechny účastníky. Díky lidi za všechno a snad příští rok znovu AHÓÓÓÓÓJ !!!
Fotky zde:
Žádné komentáře:
Okomentovat